Náhradní sladidla jsou jen "potravinářský záskok" za sacharózu
Z hlediska energetické hodnoty jsou na tom bílý cukr, hnědý cukr a med stejně. Liší se pouze obsahem minerálních látek. Hnědé cukry a med jsou sice bohatší o vitamíny a minerály, ale je třeba si hlídat jejich kvalitu. U hnědého cukru je nutné mít jistotu, že se o něj skutečně jedná. Někteří výrobci totiž za hnědý cukr vydávají cukr bílý, který pouze obarví karamelem. Rozdíl poznáme při rozpuštění ve vodě - šizený se nám začne odbarvovat. A podobné je to s medem. Medu ze supermarketu s označením "Vyrobeno v EU" je podle odborníků lepší se vyhnout a kupovat ho jen na farmářských trzích nebo od lokálních prodejců. V každém případě má jakékoli nahrazování cukru smysl jen tehdy, když cukr ze zdravotních důvodů konzumovat nesmíme - sacharóza, kterou běžně sladíme, je nenahraditelná.
Jaká sladidla používat?
Lékaři se shodují, že člověk, který není obézní a netrpí diabetem, nemá k použití náhradního sladidla důvod. Všechna sladidla povolená českou legislativou nebo legislativou EU jsou ověřována a neměla by našemu organismu škodit. Kovová či lékořicová chuť sladidel však není pro každého z nás přirozená. Navíc mají některá sladidla projímavé účinky a jejich vysoká chladivost spolu s faktem, že jsou mnohonásobně sladší než běžný cukr, patří k hlavním důvodům, proč nemají univerzální použití.
Sladidla jsou mnohonásobně sladší než cukr
Nejtěžší je nahradit sacharózu v cukrovinkách, sladkém pečivu a zejména v čokoládě - právě u čokolády se to dodneška dokonale nedaří. Příkladem může být neotam: je 7 000 až 13 000x sladší než sacharóza, takže vyvstává otázka, jak třeba právě toto sladidlo v čokoládách obsahujících až 50 % sacharózy použít, když v nich má být něco, čeho je tam běžně 10 000x méně. Čokolády bez cukru mohou obsahovat sorbitol, laktitol nebo fruktózu, ale podle odborníků se jako nejvíce vyhovující jeví maltitol. Jeho výroba je však dražší než u sacharózy. U té je technologie výroby stará více než 150 let, takže 1 kg stojí „jen“ 20 až 30 Kč. Čokoládové výrobky se sacharózou je tak možné nabízet v daleko rozumnější cenové relaci než ty s náhradním sladidlem.
Nejběžnější sladidlo je aspartam
Co se týče extrémní sladivosti náhradních sladidel, nejlépe nám k porovnání se sladivostí sacharózy poslouží jedno z těch nejběžnějších - aspartam. Syntetický aspartam je 50 až 200x sladší než sacharóza, takže pokud si do kávy dáváme kostku cukru, kterou jím budeme chtít nahradit, osladíme si ji hmotností aspartamu až 200x menší. Aspartam však nelze použít u tepelně upravovaných potravin, protože se teplem rozkládá - v úvahu připadá jen do nápojů a jako stolní sladidlo. V médiích se často objevují zprávy, že je aspartam neurotoxický či karcinogenní a způsobuje nádory mozku.
Umělé sladidla a jejch vliv na zdraví
V roce 2007 vydal časopis Critical Reviews of Toxicology přehled cca 500 studií, článků a zpráv za posledních 25 let, které sledovaly bezpečnost aspartamu u lidí i u zvířat. Výsledkem byl závěr, že v běžných množstvích je konzumace aspartamu bezpečná. Podle této recenze neexistuje důvěryhodný důkaz o tom, že by látka způsobovala zdravotní problémy.
A podobné je to u sacharinu. Ten je od svého uvedení na trh podezřívaný ze zvýšeného výskytu nádorů močového měchýře. Hovoří se i o tom, že může zesílit karcinogenní účinek jiných látek, ovšem také v tomto případě byla vydána řada odborných studií, které takováto podezření vyvrátily. V medicíně se totiž vychází z toho, co se opravdu prokáže.
Se sladidly to nepřehánějte
Nicméně u všech sladidel je třeba znát a dodržovat denní dávky. A jak onu „rozumnou míru“ poznáme? Vypijeme-li velkou láhev coly light za den, je to maximum a víc sladidla bychom si dopřát neměli. Ona „mez“ se dá vysledovat i podle nežádoucích účinků. Když nás začne bolet břicho a můžeme tuto bolest spojit s vyšší konzumací něčeho, co bylo slazeno umělým sladidlem, je třeba přestat.
Podobně funguje „rozumná mez“ i u diabetiků. Když si diabetik dvakrát třikrát denně osladí kávu sladidlem, k tomu vypije litr nápoje slazeného nízkokalorickým sladidlem, inkriminovanou mez určitě nepřesáhne a i s diabetem nebo obezitou si občas může dát něco, co je slazené běžným cukrem. Samozřejmě pokud vše vykompenzuje zvýšenou fyzickou aktivitou. Produkty slazené náhradními sladidly najdete samozřejmě i v našem sortimentu, protože diabetici u nás mají podobně jako celiaci svou samostatnou sekci, ale i tak zde převažují spíše výrobky nepřislazované.
Víte, kolikrát denně má jíst diabetik? Rozhoduje o tom načasování a vláknina.
Náhradní sladidla jsou novinkou
Náhradní sladidla jsou především něco, co je pro člověka nepřirozené, co po celá tisíciletí nejedl a co začal konzumovat až v posledních 20, 30, 40 letech. Pro zdravého jedince i jakéhokoli pacienta je z pohledu lékařů lepší přidávat jich do stravy co nejméně. A také v rozumné míře konzumovat žvýkačky a větrové bonbóny, které je obsahují - přidávají se do nich hlavně proto, že sladivosti například sorbitolu nebo xylitolu je přímo úměrná jejich chladivost.
Dejte si pozor na projímavé účinky
Bohužel sladké látky, které většina těchto „-olů“ obsahuje, mají zároveň projímavé účinky: při překročení určité dávky mohou způsobovat zažívací obtíže a mít i další nežádoucí účinky. Ona hraniční mez se pohybuje kolem 30g/den a "docílit“ jí lze celkem snadno. Zvláště bonbóny bez cukru často obsahují sorbitol, takže řidič, který za volantem zahání chuť na cigaretu sáčkem bonbónů bez cukru, nemusí vždycky dojet včas. Větrové bonbóny s náhradním sladidlem ho mohou při delším turné doprovázeném permanentním cucáním bonbónů prohnat spolehlivěji než vlastní šéf.
Chutě na sladké zaženete dostatkem bílkovin ve stravě. Pokud vás honí mlsna, zaměřte se na složení jídelníčku.