Pesticidy v zemědělství

Žijeme v republice, která je demokratickým státem. Skutečně? Jak pro koho… Aby se jedinec cítil demokraticky, k tomu stačí někomu možnost, že může cestovat. Jiný se spokojí se skutečností, že může v hospodě nadávat, aniž by byla ohrožena jeho kariéra nebo postavení ve společnosti. Také možnost se shromažďovat je podstatným atributem demokracie. Mně to však nestačí. Zřetelně vidím důležitá témata, o kterých by měli být občané informování, o nich diskutovat a pokusit se následné problémy řešit. To se ale neděje. Ačkoliv jsou to témata přímo se dotýkající každého občana, funguje v naší společnosti několik TABU, o kterých se nehovoří. Důvod? Buď je to společensky nepřijatelné (migrace), nebo to nevyhovuje některým mocným skupinám ve státě (znečištění ovzduší, rizika globálního oteplování, zdravotní rizika a mnoho dalších). Jedním z takových TABU je vliv používaných pesticidů v zemědělství a jejich dlouhodobý vliv na lidské zdraví, zejména na různé typy onemocnění rakovinou. Zemědělci ve vlastním zájmu mlčí, případně zlehčují dopady své činnosti.

Zdravotnická obec se nechce pouštět do nejistoty, když jasné důkazy spojitosti mezi vlivem pesticidů a nebezpečím vzniku rakoviny nejsou spolehlivě prokázány. Proč je tak obtížné prokázat souvislost mezi používanými pesticidy v zemědělské velkovýrobě a rizikem vzniku rakoviny? Hlavním důvodem je skutečnost, že onemocnění rakovinou nemá charakter epidemie. To znamená, že výskyty onemocnění nejsou hromadné, v určitém časovém období a na určitém prostoru, ale naopak vyskakují v různém čase a prostoru. Děje se tak jednoduše proto, že každý jedinec je různě vnímavý buď k podprahovým, nebo nadlimitním dávkám, které se v organismu různě co do obsahu a období kumulují. V důsledku těchto faktorů vzniká nekonečně mnoho možností projevů a vzniku onemocnění a to vylučuje vznik hromadného onemocnění, tedy epidemie. Jak si však vysvětlit obrovský nárůst takových onemocnění jako jsou rakovina, autoimunitní onemocnění, neplodnosti?

V posledních týdnech se konečně objevil článek upozorňující na tuto problematiku a to otevřeně a bez bázně. Dovoluji si vám zprostředkovat jeho hlavní část v naději, že alespoň některým zájemcům otevře oči a zprostředkuje, o jak vážný stav se jedná. Autor článku mi snad promine, že jsem použil jeho úvahy, protože já bych problematiku nedokázal tak výstižně vyjádřit.

Nebezpečné scestí v zemědělské krajině

Máme moderní a vyspělé zemědělství. Anebo ne? Lesnictví také bylo celá desetiletí považováno za vyspělé, až teprve kůrovec odhalil „jis­té chyby". Překvapení to ale nebylo – na rizika monokultur vědci poukazovali dávno, byli však ignorováni. Vědecké poznatky, které mají po­tenciál ohrozit zisky, jsou bohužel ignorovány systematicky, ani v zemědělství tomu není jinak. Příkladem může být pokračování užívání glyfosátů v EU poté, co si chemický koncern Bayer za 66 miliard dolarů „shodou okolností" zrovna koupil firmu Monsanto – vynálezce nejenom glyfosátu. Týká se to nás všech, hra o životy po­kračuje a Německo i EU si prostřednictvím firmy Bayer koupily nekonečné břemeno zodpověd­nosti za její následky. A nejde jenom o glyfosáty, těm se jen dostalo větší publicity.

S nadužíváním jedů v krajině je to o dost horší – na konci řetězce dopadů chyb jsme my všichni. Věc dospěla tak daleko, že totální chemické jedy jsou považovány za naprosto samozřejmou součást zemědělské technolo­gie výroby potravin a stát to zastřešuje dota­cemi. Nižší výnosy při nepoužívání jedů jsou pokládány za újmu a za nepoškozování příro­dy je žádáno odškodnění. Jedy jsou mnoho­krát ročně aplikovány i v těch nejnepředstavitelnějších situacích – místo orby, donedávna k chemickému dosoušení plodin, k vyhubení všeho mimo cílové plodiny. Důsledkem jsou zničené krajinné ekosystémy, vyhubený hmyz a ptáci polní krajiny, úbytek včel, mrtvá půda neschopná zadržet vodu, zemědělské jedy jíme v každé takto vyrobené potravině, pi­jeme je v pitné vodě, jsou již v těle každého z nás a není před nimi úniku. Jedem vám klidně postříkají pole dva metry od vaší zahrady, nedozvíte se včas kdy a čím, úrodu si sklidí­te a sníte třeba hned po tom. Tak jak je to? Opravdu máme jistotu, že chemická likvidace živočichů a rostlin v polní krajině zůstává bez ničivých následků pro okolní přírodu, pro kra­jinu, pro člověka? A pokud taková jistota není, jak je možné, že se tak děje? Nebo, jaký smysl a budoucnost například má rozlohou nepatr­ná přírodní rezervace uprostřed nekonečných polí kukuřice a řepky skrápěných jedy?

Představa, že technologie výroby potravin pomocí chemického obdělávání půdy a vyhu­bením všeho živého na našich polích pomocí jedů nemá škodlivé dopady na přírodu a lidské zdraví, je smrtící iluze. Hlavní součástí této iluze je systém dávkování jedů do našich těl v rám­ci státem povolených limitů. Jednotlivosti tak mohou být v daném okamžiku v mezích limitů a tedy úředně „v pořádku". Není však v žád­ných lidských silách, natož v silách nějakého úřadu, stanovené postupy a limity jednak kon­trolovat a jednak jsme vystaveni spolupůso­bení tisíců a tisíců takto úředně posvěcených limitních dávek nejenom ze zemědělství, které se pak v součtu stávají neúnosnými a nejeden z nás za to zaplatí zdravím i životem. S tím, jak jsou ničeny ekosystémy, příroda a krajina, hubeny rostliny a živočichové, nevyhnutelně je ničen i člověk. Například rakovina postihu­je čím dál mladší ročníky včetně dětí, v krátké budoucnosti to již bude každý druhý až třetí z nás, podobné je to s cukrovkou, s neplod­ností, se „záhadnými" střevními chorobami. Je naivní věřit v iluzi, že všudypřítomné pesticidy a herbicidy s tím nemají nic společného. Příči­ny chorob však, zdá se, příliš úspěšně hledány nejsou, v tom nejspíše selhává i věda. Řeší se hlavně následná léčba a umělá reprodukce, ze kterých je výnosný byznys.

Větší paradox si lze jen stěží představit. Zatím­co na kdejaký záměr s astronomicky menšími dopady na přírodu a lidské zdraví se musí pro­vádět často až extrémně náročné posuzová­ní vlivů záměru na životní prostředí (EIA), ze­mědělství má téměř neomezenou pravomoc třeba i pod okny našich domů, smrtícími jedy každoročně vyhubit vše živé na statisících hektarů polí, nic se nemusí projednávat, nic se předem neoznamuje, dopady na půdu, na vodu, na ekosystémy ani na lidi se neřeší. Když si na pole postříkané ráno jedem jdou třeba odpoledne hrát děti – jejich věc. Ani v lese si dnes nemůžete být jisti, co a kde je „ošetřeno" jedem. Na frak tak dostává ono ústavní „každý má právo na příznivé životní prostředí". Zemědělská práva jsou, zdá se, vyšší. Pokud někdo protestuje, dostane se mu odpovědi, ať je rád, že mu zemědělci udržují krajinu a že má co jíst. Ekologičnost energetic­kých plodin je masivním používáním jedů po­stavena na hlavu a zároveň stále slyšíme, že nás kvůli suchu čeká nedostatek pitné vody. Realita je ale spíše taková, že pro obsah jedů nebude voda pro pití použitelná.

Skutečnost, že zemědělství má právo krajinu zamořovat jedy, je v první řadě selháním státu. Plošné užití jedů na polích nesmí být normou, ale jen zcela výjimečným a musí vždy podlé­hat předchozímu posouzení. Není možné, aby byly plošně aplikovány jedy na polích okolo obydlí a zahrad, nad studnami, v chráněné přírodě a jejím blízkém okolí, v povodích vo­dárenských toků či v oblastech, kde vznikají zásoby pitných vod. Musí existovat možnost účinně se používání zemědělských jedů brá­nit, v místě jejich užití o tom musí být předem a včas veřejně informováno. Používání jedů nesmí být konkurenční výhodou, ale právě na­opak, diskvalifikací. Není možné, aby stát ta­kovou činnost ještě dotoval. Podporovat je na­opak nutné ty zemědělce, kteří jedy odmítají, i takoví naštěstí existují, a těch je třeba si vážit, v nich je budoucnost zemědělství. Čím dříve to naši zodpovědní úředníci, politici a přede­vším sami zemědělci pochopí, tím lépe i pro ně. A samozřejmě, nejde jen o zemědělství, to ale vážnost situace nijak nesnižuje.                                                            .

Autor článku: Zdeněk Patzelt - časopis Ochrana přírody 5/2019

Tolik citace z článku. K tématu ještě dodávám následující: je bláhové se domnívat, že pesticidy různého zaměření a účinnosti, zabijí pouze cílové organizmy, jako jsou hmyz včetně včel, hraboše, čápy a dravce živící se hraboši. A že tyto pesticidy nám lidem konzumujícím zemědělské produkty neškodí? Skutečnost je taková, že člověk má hmotnost někde mezi 50 a 100 kilogramy, zatímco u hmyzu je to nanejvýš několik gramů, u ptáků několik kilogramů. Vyšší hmotnost nás chrání před okamžitými následky, ale s kumulací účinných a nebezpečných látek v našem těle v průběhu času se jaksi nepočítá.

Do doby, než se změní způsoby hospodaření našich ale i evropských i mimo evropských zemědělců není jiným řešením omezení příjmu zdraví ohrožujících látek, než nákup a konzumace potravin označovaných BIO. Ano jsou dražší, ale co je nám dražší naše zdraví a život, nebo zvýšená cena za jídlo, kterou mnoho z nás může kompenzovat jiným způsobem. Navíc masovější využívání bio potravin pomůže zlevnit jejich produkci.

Zkuste uvažovat…

Kamil Lisal
jednatel SEMIX PLUSO, spol. s r.o.
ČSOP Ochránce